Agility miluju! Tunýlky znám už od miminkovského věku a za nic bych je nevyměnil. Časem přibyli i další překážky a ty jsou taky fajn. Od mládí se svědomitě připravuji na závodní dráhu, protože běhat před fandícím publikem mi dělá moc dobře. Nejprve jsem v agility chtěl prorazit jako jednotlivec, ale to je prý proti předpisům, tak jsem si to týmu přizval i páníčky. Panička mi ukazuje kudy a když se mi připlete do cesty tak jí klidně srazím a běžím dál. Páníček je důležitější, ten na konci hlídá šupáka a já ho za odměnu pěkně zlikviduju (toho šupáka, páníčka většinou nechám). A jak mi to jde? Rychle! Rychle všechno přehopsat a na šupáka... Tedy, ještě před druhými narozeninami jsem si splnil kritéria do třídy A3 a stal se celkovým vítězem Pragilu.